Jak to vlastně všechno začalo

Ve Francii jsem byla několikrát: v roce 1999 na měsíc, v roce 2002 na půl roku a v roce 2004 na neurčito, které trvá dodnes. Coby často jeden z mála lidských kontaktů, který má moje okolí s touto zemí, se tak stávám vděčným posluchačem i konzultantem toho, jak to ve Francii chodí. Jelikož je to země, která je velmi oblíbená jako turistická destinace, téma je to poměrně časté.

"Hm, ono se pořád říká, francouzská kuchyně, ale já jsem tam byl a jako nic moc." Dotyčný si dal jídlo v nějaké pařížské restauraci v turistické zóně. Francouzské kuchyně přitom ochutnal asi tolik, jako Američan, který si v hospodě těsně pod Karlštějnem objednal "typical czech meal".

"Ty sýry jsou báječný!". Sýr ze supermarketu pojídaný s bagetou zakoupenou tamtéž jako snídaně, oběd nebo večeře, nebo všechno najednou.

"A co je vlastně typické francouzské jídlo?" Víte, že Ludvík XIV. nebo který jezdil po Francii jenom proto, aby ochutnal, co kde mají dobrého? Protože v každém koutě této země je to něco jiného. Typických jídel je tak pěkná kopa. A není radno se shánět jenom po typických jídlech. Například, pokud máte kuráž dát s v Paříži fondue, vězte, že děláte něco, do by obyvatel Savojska nikdy neudělal. Ostatně, celá Francie ví, že pokud nemáte kapsy plné peněz, jet do Paříže za gastronomickými zázraky je prostě blbost, asi jako jet do Prahy shánět dobré víno.

Jsem laik a v celé te džungli se zdaleka ještě nevyznám. Něco jsem se ale stihla přiučit, a tak se s vámi o to ráda podělím. Budu ráda za vaše komentáře.