čtvrtek 7. ledna 2010

Moje chleby

Tak po dlouhé době zase píšu na tenhle blog. Sladká Francie je daleko a vzpomínám na všechny možné lahůdky až z dalekého Chile. Zdejší nabídka je zcela jistě pestřejší, co se týče nejrůznějších typů sacharinu, či nápojů v prášku. Zato litr alespoň trochu přírodního džusu stojí stejně jako tři kila pomerančů. Alespoň trochu poctivých 250g marmelády stejně, jako kilo borůvek. A dobrý chleba je k nezaplacení, řekla bych, jak mě naučila reklama.

A tak jsem se vrhla na výrobu domácího všeho. Chleba, marmelády, jogurtů, zmrzliny, šťávy, džusů, prostě všeho. Dokonce i cukrářské piškoty jsem jednou uplácala, ale to bylo také naposled. Někdy mě to baví, někdy méně. Rozhodně si nemůžu vynachválit pec na chleba. Kromě českého žitného, na který lehko najdete recept na internetu, jsem také pochytila a postupně si pozměnila pár dalších receptů. Tady jsou:

Ořechový chleba
3oog vody
1 lžíc cukru
1,5 lžičky soli
1 lžíce oleje (nejlépe ořechového)
380g mouky
35g žitné mouky
35g celozrné mouky
čtvrtka droždí

Pečte na program: francouzský chleba. Při signálu pece přidejte 80g nasekaných ořechů

Chleba má od ořechů nepřirozeně fialovou barvu, ale nebojte, je to jen nepřirozeně přirozené: nebo přirozeně nepřirozené?

Sezamový chleba
550 g mouky
200ml mléka
150ml vody
3 lžíce sezamového oleje
2 lžičky soli
1 lžička cukru
sezamová zrníčka
čtvrtka droždí

Program: francouzský nebo normální chleba

Chleba se sušenými rajčaty a olivami
290g vody
1 lžíce cukru
1,5 lžičky soli
1 lžíce olivového oleje, nebo ještě lépe olivového oleje ze sušených rajčat
450g mouky
čtvrtka droždí

Program: normální chleba. Při zvukovém signálu přidejte 50g sušených nakrájených rajčat a pár lžiček olivové pasty z černých nebo zelených oliv. Pokud se vám s ní nechce patlat, můžete jen nakrájet olivy.

Chleba s rajčatovou šťávou
160g rajčatového džusu
2 lžíce mléka
lžičku soli
rozetřený stroužek česneku
1 lžíce cukru
provensálské koření
320g mouky
čtvrtka droždí

Program: normální chleba

Pain brioché
Pozor, tenhle chleba je nasládlý! K snídani mi ale chutná...

3 lžíce másla
2 vejce
270ml mléka
460g mouky
50g cukru
1 lžička soli
čtvrtka droždí

Program: normální chleba

A to je z mých objevů zatím vše. Jen ten sýr k tomu nám chybí...

pátek 7. listopadu 2008

Kuchyňské fígle

Tenhle článek bude vznikat za pochodu a pevně doufám, že mi přijdete také trochu na pomoc s fígly, které znáte vy.

Ty moje jsou:

Jak předpéct těsto na koláč či quiche tak, aby se nenafouklo?
Inu, to je, milý čtenáři, jednoduché: vezme se kus pečícího papíru, který se položí na těsto a zatíží se několika fazolemi. A je to. Kdysi jsem vám radila dát na těsto alobal: to je také možné, ale nevýhoda je, že alobal se k těstu občas přilepí a navíc se těsto upeče méně rovnoměrně. A pak, zlí jazykové říkají, že alobal by neměl přijít do přímého kontaktu s horkou potravinou...

Jak oloupat rajčata?
Není nic jednoduššího! Dejte je na 30 sekund do vroucí vody a loupat se vám budou skoro sama!

Jak uchovat aromatické bylinky čerstvé v lednici?
Zabalte do vlhké až morké utěrky a takto dejte do lednice: bylinky vydrží v pohodě i týden!

Jak oloupat papriky?
Dejte do trouby na gril, nebo ještě lépe zabalte do alobalu a pečte v troubě 45 minut.

Jak konzumovat rybu syrovou?
Pokud máte chuť na carpaccio nebo na rybí tatrský steak, který je vynikající, a máte k dispozici čerstvou rybu (je pevná a oko není zamodralé), dejte rybu před konzumací nejdřív zmrazit a opět rozmrazit: zabijete tím škodlivé bakterie. Ale, samozřejmě, tím nepříliš čerstvou rybu neupravíte ke konzumaci, tak pozor!!!

Jak uvařit červené maso do měkka bez tlakového hrnce?
Maso zásadně nesolte, dokud není měkké. Změkne mnohem rychleji!

Jak konzervovat avokádo, aby nezčernalo?
Jste fandy guacamole, ale vadí vám, že pokud hned nesníte všechno, v ledničce vám zhnědne až zčerná? Některé recepty radí proti zčernání přidat trochu citrónu, což podle mých zkušeností nefunguje. Avokádo zčerná na vzduchu také pokud například sníte jen půlku a druhou necháte v lednici. Nyní jsem ale přišla na fígl skutečně čarodějný. Věřte nebo nevěřte, funguje to. Stačí ponořit jádro z vašeho načatého avokáda do vody. Slyšíte dobře. Vaše avokádo je v ledničce nebo v guacamole a jádro je ve vodě někde opodál: a avokádo nečerná. Tuhle radu mám z Chile, kde od ledna 2009 žiju. Avokádo je tu součástí stravy asi jako v České republice brambory. A rada tu funguje. Doufejme, že duše avokáda neodumře při jeho cestě do Evropy a že uvedený čarodějnický recept funguje i v Evropě...

P.S. Žádné zaříkávadlo používat nemusíte :-).

...a to je zatím všechno. Hned, jak se zase něco chytrého přiučím, tak vám to ráda povím...

úterý 7. října 2008

Crêpes, čili francouzské palačinky

O jedné velké známé francouzské kuchyně tu ještě nebyla řeč. Jsou to klasické francouzské palačinky. Upřímně, nejedná se rozhodně o žádný velký výkon francouzské kuchyně. Palačinky jsou obvyklou potravou studentů nebo je najdete na jídelních lístcích levných restaurací. Samozřejmě, taková studentská palačinková party není k pomluvě! Jinak ale palačinka ve francouzské kuchyni zaujímá stejné místo jako naše bramborové placky nebo bramboráky. Tedy, můžete to koupit na ulici, jíte to vlastně velice často, ale v den, kdy si chcete udělat gurmánskou radost, to oželíte.

Crêpes pocházejí z Bretagne, tedy z dalekého severovýchodu. Existují dva základní typy těsta: těsto z běžné hladké mouky a těsto z farine de blé noir, neboli farine de sarrasin. Palačinky z druhého typu mouky se nazývají taktéž galettes. Obojí se konzumují nejlépe nikoli s vínem (kdepak! Copak jste někdy viděli vinici v Bretagni?), ale s lokálním jablečným nápojem jménem cidre. Cidre je sice originál z Normandie, ale to je přeci jen, co by kamenem dohodil. A jestliže se Bretonci a Normanďané rádi dohadují, komu vlastně patří St. Michel, na tom, že se v obou regionech pěstují kvanta jablek, na tom se se shodnou zcela jistě. Cidr je zkvašený jablečný mošt, jehož procento alkoholu se pohybuje mezi 2 až 8%. Můžete ho koupit v obchodě, nebo můžete doufat, že některý z vašich kamarádů z Bretagne pochází a že jeho rodiče cidr doma vyrábějí. Na venkově je to evidentně běžná praxe. Alespoň rodiče obou mých bretonských přátel, Beatrice i Gaela, tuto chválihodnou činnost provozují s velkým úspěchem.

Palačinky se konzumují s různou náplní, sladké nebo slané, nejlépe nejdříve slané, a potom sladké. Nejtypičtější slanou náplní je šunka a strouhaný sýr, eventuelně s jedním vejcem rozklepnutým uprostřed. Sofistikovanější náplň je například roquefort s ořechy, špenát s kozím sýrem, nebo losos se smetanou. Ale fantazii se meze nekladou. Restaurace nabízejí tisíce dalších náplní. Místní palačinkárna tedy neváhá nabízet například savojskou palačinku s brambory, slaninou a reblochonem, což evokuje vlastně regionální specialitu tartiflette.

Co se týče sladké náplně, klasikou je cukr nebo čokoláda, či Nutella. Jednou z dalších oblíbených náplní je crème de marrons, před kterým jsem vás varovala zde. A opět, fantazii se meze nekladou. Můžete vyzkoušet banány s čokoládou, cukr s citrónem, zmrzlinu, zkrátka, co vás napadne.

Sbíhají se vám už pomalu sliny na jazyku? Tak do toho! Tady máte recept!

pátek 26. září 2008

Telecí hlava, anebo ráno u řezníka

Zajímalo by mě, co jde vaší (ne-telecí) hlavou, když čtete titulek tohoto článku. Je telecí hlava hlava skopová?

Kdo ví. Ale co je jisté je, že už dlouho jsem chtěla napsat článek o věcech ve francouzské kuchyni, které naprosto nesnáším a kterým doporučuju se vyvarovat. Problém je, že jsem stále mohla přijít pouze na dvě věci. Třetím kandidátem by mohly být jehněčí mozečky, které můj řezník prodává. Tuhle nad nimi měla jedna paní téměř hysterický záchvat. Ne, že by byla ochránkyně zvířat, ba právě naopak, vykřikovala spíš "jéééé, jehněčí mozečky, ty už jsem dlouho neviděla, to si pochutnáme, to bude mát manžel radooooost!" Jenže jehněčí mozečky jsem neměla nikdy kuráž či spíš příležitost ochutnat, takže nemůžu říct, co si o nich myslím.

Dneska ráno jsem sice nenarazila na třetí, tolik vytoužený, nechutný produkt, ale konec konců, dvě nechutnosti stačí.

První produkt, který za žádnou cenu nejezte, je crème de marrons nebo crème aux marrons, nebo jak se to vlastně jmenuje, ani na jméno tomu nemůžu přijít. Jedná se o podivnou marmeládu z jedlých kaštanů, kterou Francouzi navíc obvykle milují. Uvědomte si ale, že oni to jedí od mala. Stejně, jako moje maminka pořád vychvaluje chuť jakýchsi bonbónů, jejichž název "mejdlíčka" dává tušit, že asi není moc o co stát, ale v padesátých letech to evidentně byl hit, tak i Francouzi prahnou po téhle chuti dětství. Chudák cizinec konstatuje, že se jedná o cukr ve slizu. Létající muž se mě snažil kdysi blahé paměti přesvědčit, že mi kaštanový krém nechutná, protože jsem ho vždycky jedla jenom ze supermarketu. A tak jsme šli nasbírat kaštany, a Létající muž se pustil do přípravy. Uvařili jsme kaštany, oloupali je, opět dali do hrnce a přidali jsme cukr. Po půl hodině míchání vznikl....cukr ve slizu, na vlas stejný, jako ten ze supermarketu.

I druhý produkt, který též nedoporučuju, ve mně vyvolá vzpomínku na Létajícího muže. Jednoho deštivého dne na výletě v Normandii mě vzal do restaurace, kde byla jako specialita uvedená telecí hlava. Jako správně pitomý turista jsem si řekla, že samozřejmě musím ochutnat specialitu, a řekla jsem, že si dám telecí hlavu v domnění, že se bude jednat o telecí maso, například mleté, které se proto jmenuje telecí hlava. Létající muž řekl pouze na půl úst, zda jsem si jistá, že dobře rozumím slovům "tête de veau". I kdybych byla nerozuměla, porozuměla bych lehce a bez slovníku v momentě, kdy mi přinesli talíř. Na talíři byla...telecí hlava. Statečně jsem vzala do ruky příbor a podporována anatomickým rozborem, který mi Létající muž ochotně poskytl ("tohle bude jazyk...a tohle bude asi kousek mozku...") jsem do sebe onu specialitu nasoukala. A můžu vám říct, že už nikdy více.

Dnes ráno jsem byla nakupovat. Vstala jsem pozdě, a protože nebylo doma nic k snídani, šla jsem ještě hladová pro chleba a cestou jsem se stavila u řezníka pro maso na boeuf bourguignon. Přede mnou byly dvě zákaznice, z nichž jedna chtěla maso na polévku, protože je zima. Deset následujících minut jsme se tedy bavili o tom, jak je zima a který typ topení je nejlepší. Druhá paní klientka, malá podstaditá důchodkyně, soudila, že nejhorší je centrální topení, protože je pak člověk závislý na teplárně, a těm mladým není vůbec zima, ale jí ano, a musí ze skříně pak tahat elektrické topeníčko. Paní s polévkou, elegantní, po francouzsku klasicky vychrtlá, vysoká padesátnice podotkla, že to je pravda, ježto jí jako mladé nikdy zima nebyla, a že prý uvidím, až budu starší. Řezník řekl, že jemu je také pořád zima. Paní s polévkou odpověděla, že dobře zahřeje také polévka. Důchodkyně si postěžovala, že její muž polévku nejí.

A bylo to na stole: "U nás zase nikdo nejí telecí hlavu.", řekla padesátnice: "A jenom pro sebe jí dělat nemůžu. Tuhle jsem jí udělala, a musela jsem jí jíst celý týden."
Na lačný žaludek, který navíc po včerejším večeru v asociaci Just Beer trochu plaval na vodě, jsem se rozhodla, že se konverzace raději nezúčatním.
"Hm, já zbožňuju telecí hlavu.", řekla důchodkyně.
"Já taky.", řekl pán, který právě vešel do obchodu.
"Tak já vás pozvu, až jí budu dělat.", zavtipkovala padesátnice.
"Já mám taky moc rád telecí hlavu", řekl řezník.
"Tak přijďte taky! Přijďte všichni!", smála se padesátnice: "Ale u vás tady nikdy tu telecí hlavu nevidím.", obrátila se na řezníka.
"Nevejde se mi do regálu.", řekl řezník.
"To nevadí, tak ji vystavte třeba na ulici.", řekla padesátnice.
"Tuhle přišla jedna maličká stařenka a koupila tu hlavu celou, i s kostma. Přísahám, že ta hlava byla těžší než ona.", řekl řezník.
"Co s tou hlavou dělala? Třeba to byl vtip", řekla padesátnice: "třeba jí dala doma manželovi na polštář!"
Za velikého hihihi hahaha jsme běhěm půl hodiny probrali ještě cenu benzínu a nemovitostí, fakt, že bydlet daleko od Grenoblu je hrozné taky proto, že musíte každé ráno odhazovat sníh, dozvěděla jsem se, že za mládí padesátnice jediné dobré auto do hor byl starý Citroen "kačenka", že někdy je sněhu tolik, že když odházíte auto, a pak se jdete osprchovat, auto vám mezi tím zase zapadá, že zácpy jsou stejně hrozné, že zimy už nejsou, co bývaly, zkrátka, i teleti by z toho šla hlava kolem.

Nakonec padesátnice zaplatila, a odešla. "Tu už jsem někde viděl.", řekl pán. Víte, jak se to z francouzštiny přeloží doslovně? "Ta její hlava, ta mi něco říká." :-).

Tak dobrou chuť. A telecí hlavě se raději vyhněte. A v pátek okolo poledního nechoďte k řězníkovi z prázdným žaludkem...

pondělí 22. září 2008

Těsta

Moje recepty na nejrůznější koláče, předkrmy a vůbec na všechno často používají nejrůznější názvy těst. Ne všechna ale v Čechách lehko dostanete, a tak vám nezbyde, než se občas umazat od mouky. Tenhle příspěvek tedy, vzhledem právě k tomu, že vaše prstíky se u něj přeci jenom trochu ulepí, patří možná na stránky s praxí. Na druhou stranu, možná je třeba se spíš nejdřív poučit teoreticky, aby člověk věděl, zda má dost kuráže se skutečně do těsta pustit sám. Já otevřeně říkám, že mám dost odvahy jenom na těsto na těstoviny a že zbytek kupuju, přestože do sebe tak láduju nejspíš nějaká nechutná Éčka. Co je ale lepší, nějaká ta chemie, nebo blázinec, kam bych se nepochybně dostala, kdybych se pokusila vlastníma rukama vyrobit například listové těsto?

Moje zkušenost je, že pokud se první věc jeví jako hodně těžká, obvykle člověk vezme zavděk tou druhou, která je sice taky těžká, ale méně, než ta první.

RECEPT Č.9: FEUILLES DE BRICK
Takže jako první vám povím, jak se dělají feuilles de brick, což je těsto, které bych v životě doma sama nedělala, protože příprava zní strašně komplikovaně. Pokud tedy máte možnost v Čechách feuilles de brick koupit, udělejte to. Nejspíš na něj narazíte v nějakém arabském obchodě, protože tenhle typ tenoučkého průhledného těsta pochází z Orientu. Tady ho ale prodávají i všechny supermarkety. Pokud si ale rádi kopmlikujete život, vezměte hladkou mouku, připravte si vodu a olivový olej, a do toho: do mouky přidáváte vodu, aby se vytvořilo velmi lepkavé těsto. Dobře ho propracujte. Nahřejte teflonovou pánev s tlustým dnem. Namažte si ruce olejem a udělejte z těsta kuličku, kterou oválejte dno pánve, až na něm zbyde tenoulinká rovnoměrná vrstva. A máte jednu feuille de brick hotovou. Sloupněte a pokračujte stejným způsobem.

Pokud jsou pro vás feuilles de brick moc pracné (nejste sami), zkuste je nahradit tzv. pate filo:

RECEPT Č.10: PATE FILO
Na půl kila těsta budete potřebovat 500g hladké mouky, 3 lžíce olivového oleje, 1 vejce, vodu a sůl. Všechny ingredience dobře promícháte, uděláte z těsta čtyři kuličky. Necháte 30minut odpočinout. Po této době rozválíte válečkem kuličky na plátky tenké jako list papíru. Nechte schnout cca 1 hodinu. Pokud nechcete těsto použít hned, můžete ho uchovat v ledničce, ale musíte ho dobře zabalit, abyste zabránili přistupu vzduchu. Vyndejte ho z ledničky cca 2 hodiny před použitím. Těsto můžete dát také do mrazáku, budete ale ale muset dát do ledničky cca 8 hodin před použítím, a pak ho ještě nechat 2 hodiny mimo lednici.

RECEPT Č.11: TĚSTO NA TĚSTOVINY
Těsto na těstoviny je velmi jednoduché. Pro dva lidi stačí 100g hladké mouky, 100g krupice a 2 vejce. Smícháte, rozválíte, rozkrájíte a hodíte do vody na 2-5minut...a těstoviny jsou hotové. Já navíc můsto válečku používám svůj speciální stojek na těstoviny, který mi dovoluje dělat nejen pláty na lasagne, ale také tagliatelle, špagety a dokonce i ravioli.

RECEPT Č.12: MÁSLOVÉ TĚSTO, ČILI PATE BRISÉE
250g hladké mouky, 125g změklého másla, špetka soli a trochu vody. Připravíte si mouku, do ní dáte na kostičky nakrájené máslo. Promícháte, aby vznikly hrudky. Eventuelně spojíte trochou vody. Před použitím ho musíte nechat nejméně 30 minut odpočinout.

RECEPT Č.13: PATE SABLÉE
250g hladké mouky, 125g změklého másla, 40g cukru krystal, 1 žloutek, 50ml mléka, 1 vanilkový cukr. Postup je stejný jako u máslového těsta, tj. nejdříve smícháte rychle mouku a máslo a následně všechno ostatní. Těsto musí odpočívat cca hodinu v lednici. NEBO: můj nový recept od paní Philo, který neobsahuje navíc mléko: 250g mouky, 50g cukru, 1 vanilkový cukr, půl prášku do pečiva. jedno vejce a 125g másla. Postup je stejný.

Tak. Tohle jsou snad všechna základní těsta, která budete potřebovat na přípravu quiches, sladkých koláčů, slaných koláčů a vůbec všeho. Mimochodem, recept na listové těsto jsem sem nedávala, protože skutečně nechci nikoho do toho blázince dostat. Pokud ale někdo z vás zvládne feuilles a brick, může se zcela jistě pustit i do listového těsta...tak držím palce!

čtvrtek 21. srpna 2008

Tricatel a tradiční francouzská gastronomie

"Jedli jsme tam v restauraci...a můžu ti říct: nic moc!" Turisté zklamaní francouzskou gastronomií jsou nejspíš poměrně častí. Stejně tak jsou zklamaní někteří moji zahraniční kamarádi, kteří ve Francii (obvykle krátce) žijí. Francouzská gastronomie má možná tak vynikající reputaci, že si většina cizinců zde neuvědomuje, že stejně jako nelze soudit českou gastronomii podle bufetu na nádraží či dokonce nedejbože menzovní stravy, i ve Francii je nutno vybírat. Jedním ze základních materiálů, který doporučuju ke studiu váženému čtenáři, je film Křidýlko nebo stehýnko, kde proti sobě stojí Louis de Funes, coby zastánce tradiční gastronomie, a koncern Tricatel, který vyrábí svůj plastikový salát v přísně střežené továrně pomocí gumy a zelené barvy.

Pro studenty platí, že menzy na kampusu a jim podobné cafeterie obvykle zavání něčím levným a francouzskému jídlu dost nepodobným. Tak si moje kolegyně Chorvatka například mohla stěžovat, proč k salátu není nikdy olivový olej (protože jedla salát v naší zcela nechutné cafeterie na Université Stendhal: ta je ještě horší než všechny menzy dohromady), nebo já jsem si mohla stěžovat, proč jsou ke všemu vždycky mnou nenáviděné hranolky (protože je to klasická jednoduchá příloha, a menzy i školní jídelny je servírují klidně denně). Na druhou stranu, jak jsem řekla, jídlo je to levné. Skoro zadarmo. A darovanému koni na zuby nekoukej, i když výrobcem je zcela jednoznačne Tricatel. Ale co se týče souzení francouzské gastronomie podle podobného ukazatele, je nutné dodat, že Francouz v téhle jídelně pokud možno nejí, až na studenty, kteří mají vždy hluboko do kapsy. A i ti se raději často spokojí s něčím, co si přinesli v přenoskách z domova.

Tedy, Francouz. Musím si dovolit malou odbočku. Ačkoli jsou Francouzi jedním z nejhubenějších národů v Evropě, mají stejně jako ostatní národy problém s dětskou obezitou. A to samozřejmě především v těch chudších vrstvách, které si nemohou dovolit nakupovat kvalitní produkty. Spousta francouzských rodin tak žije na podobných lahůdkách jako zbytek Evropy a Ameriky: zmražená pizza, mletý řízek, hranolky, hranolky, hranolky a coca-cola. Nejlevnější restaurace, kam taková rodina ve svátek zajde a která odpovídá jejich rozpočtu, jsou samozřejmě fast-foody typu MacDonald nebo Quick, které nabízejí pro měnu zmraženou pizzu, mleté hamburgery, hranolky, hranolky, hranolky a coca-colu. Nejrůznější odborníci na stravu tak lomí rukama, a to jednak nad obezitou populace, ale také nad tím, že se ztrácí francouzská láska k (dobrému a kvalitnímu) jezení. Tricatel se zde opět jednoznačne prosadil.

Ale ztracená tedy rozhodně není. Ponechme stranou tedy to, co není dobré, a podívejme se na to, co je naopak vynikající. Kvalitní restaurace jsou každoročně klasifikovány průvodcem Michelin určitým počtem hvězdiček. A pozor, není to tak, že jednu hvězdičku by právě měl nějaký ten bufet na nádraží! Mít hvězdičku, to už je velké vyznamenání. A pro hosta signál, že si velmi dobře pochutná, méně už se nají (pravidlo, že čím dražší restaurace, tím menší porce, platí) a hodně také zaplatí. Pro začínající kuchaře je naopak získání hvězdičky něco jako pro vědce získání doktorského titulu, možná dokonce kandidáta věd. Jak jsou hvězdičky důležité ilustruje příhoda, která zacloumala Francií před několika lety, když se známý kuchař Bernard Loiseau, který vařil v restauraci Cote d Or v Burgundsku, zasebevraždil poté, co jeho restauraci hrozilo odebrání jedné hvězdičky.

Mezi oběma typy restaurací, tedy těmi, které zásobuje Tricatel, a těmi, které hodnotí pánové podobní Louisi de Funesovi, stojí široká plejáda malých restaurací bez hvězdiček, kde se ale vaše mlsné jazýčky mohou pokochat, vaše žaludky naplnit a vaše peněženky zůstat relativně nedotčené. Takže do toho. Vezměte atakem první restauraci, kterou vidíte, a zahleďte se na menu vyvěšené venku. Doporučuju vyvarovat se dvěma typům restaurací. Jednak těm, které nabízejí na obvykle velmi barevném menu saláty-těstoviny-pizzy-palačinky (crepes)-něco malého k zakousnutí, a pak pár druhů masa nebo ryb, jeden plat du jour a jedno menu obvykle v ceně pod 20euro. Jedná se vlastně o povýšený typ cafeterie a obvykle se příliš dobře nenajíte. Srovnejte svíčkovou, kterou dostanete v hospodě v menu za 59korun, a svíčkovou vaší babičky: asi takový je to rozdíl.

Další typ, kterému je radno se vyvarovat, jsou restaurace, které již na chodník slintají slova "regionální kuchyně". Samozřejmě, obvykle je to lapák na turisty, a to i na francouzské. Můžu vám zaručit, že žádný správný Savojan nepozře fondue nebo raclette servírované v místních, regionální kuchyní se chlubících, restauracích. A poté, co jsem měla příležitost ochutnat mástní speciality jak v podobném typu restaurací, tak u přátel, můžu říct, že je plně chápu.

Váš vysněný restaurant by měl mít tedy spíše decentně provedený jídlení lístek vyvěšený venku s nabídkou salátů, různých typů mas, eventuelně také regionálních specialit, a několika typy menu v různých cenových relacích, obvykle nad 20 euro. Menu je moje nejoblíbenější. Samozřejmě, můžete si vybrat po česku či málo hladově francouzsku jenom jedno jídlo. Menu vám ale umožní ochutnat víc věcí a obvykle za lepší cenu. V klasickém menu je předkrm, hlavní jídlo a dezert, teprve v těch dražších je i sýr.

A na závěr několik upozornění. Četba jídelního lístku v restauraci je často nesroumitelná i pro Francouze: nestyďte se tedy číšníka zeptat, co znamenají slova jako "mrkvová krajka", zda je úprava spíš jemná, či pálivá a na slova, kterým neroumíte vůbec (není to tím, že jste cizinci, ale tím, že ingrediencí jsou tisíce a ani Francouzi je všechny neznají). Nebudete za blbce, ale naopak za někoho, kdo dává pozor na své chuťové buňky.

A nezapomeňte se zeptat na přílohu. Na rozdíl od českých restaurací je zahrnuta v ceně jídla a obvykle si ji host nevybírá.

V ceně jídla je zahrnut také chléb, s nímž se nestyďte vytřít klidně zbytek omáčky přímo z talíře, a voda z kohoutku. Kontrola vaší útraty je tedy mnohem jednodušší. Ale na útratu nemyslete, kazila by vám chuť.

čtvrtek 7. srpna 2008

Omáčky

Už několik dní je léto a taky se dostavilo skutečně s letními teplotami. A když přijdou horké dny, je čas na to jíst spoustu syrové zeleniny. Jak jsem psala, často s různými studenými omáčkami. Dva dipy na zeleninu jsou v těchto dvou článcích. Co se týče mých další dvou oblíbených, sledujte zde:

RECEPT Č.3: DIP Z KRABÍCH TYČINEK
Potřebujete cca 3 polévkové lžíce tvarohu, 5 krabích tyčinek, jednu červenou papriku a mixér. Je to jednoduché, prostě to všechno rozmixujete dohromady...

RECEPT Č.4: DIP Z KARI A KOPRU
Tahle kombinace se může zdát trochu podivná, ale je to vynikající. Potřebujete cca 100gramů tvarohu, špetku kari, stroužek česneku a dvě větvičky čerstvého kopru. Kopr zbavíte tvrdých částí, nasypete do tvarohu a smícháte se zbytkem...a je to.

RECEPT Č.5: GUACAMOLE
Tenhle tradiční mexický recept je k zelenině také vynikající. Potřebujete tři až čtyři avokáda, rajče, stroužek česneku nebo jednu šalotku, půlku limetky nebo citrónu, trochu čerstvého koriandru, špetku mletých chili papriček nebo půl lžičky tabasca, sůl a pepř. Opět jde o to to všechno rozmixovat a smíchat. Rajčata ale nejdřív zbavte jadérek a vody uvnitř. A avokádo je nejlepší rozmačkat vidličkou, aby v omáčce byly kousky...

Dobře. Takže víme, s čím konzumovat křupavou zeleninu jako je květák, mrkev, listy čekankových puků, paprika, okurka nebo ředkvičky. Apéro už umíme.

Dneska jsem se chtěla podělit především o to, jak upravovat zelený salát. Ve Francii zapomeňte na české vodnaté zálivky nebo na dressingy z obchodu, v nichž salát doslova plave. Francouzi především mají za to, že salát a voda k sobě nepatří. Proto je každá domácnost vybavená odstředivkou na salát. To je ta věc na obrázku. Lehce omyjete salát v sítku nádoby (bílé vpravo), pak vylijete vodu a přiklopíte víkem (vlevo), na jehož horní straně je rokojeť, kterou točíte. Vnitřek odstředivky se roztočí a zbaví tak salát vody, která uvízne na dně nádoby (červená vpravo). Proces opakujete několikrát, až je salát suchý.

Když je salát suchý, máte příležitost vychutnat si konečně dobrou zálivku. Největší klasika je tzv. vinaigrette.

RECEPT Č.6: VINAIGRETTE
Potřebujete lžíci octa (nejlépe balzamovaného), 3lžíce olivového oleje a eventuelně trochu soli a pepře. A je to. Tuhle emulzi pak dáte na salát těsně před tím, bež ho budete jíst. Cca lžičku až dvě na porci. Omáčku můžete vylepšit tím, že do ní dáte lžičku dijonské hořčice, nebo lžičku "moutarde à l'ancienne", což připomíná naší kremžskou hořčici. Nebo přidejte rozetřený stroužek česneku. Zálivka bude v obou případech pálivější, ale je to vynikající.

Tak to bylo dost o salátech. Dneska napsala recept na cibulový koláč, který je vynikající letní přílohou právě k salátu. A na koláč potřebujete bešamel.

RECEPT Č.7: BEŠAMEL

Ohřejete cca 2,5dl mléka
Zároveň rozpustíte 30g másla a do něj postupně pomalu přidáváte a vmícháváte 30g mouky.
Když máte mouku s máslem smíchanou, postupně pomalu vmícháváte mléko.
Přidejte sůl, pepř a eventuelně špetku muškátového oříšku.
Proceďte bešamel přes jemné sítko, abyste se zbavili možných hrudek a je to!

Jiný recept, ze kterého dostanete bešamel méně hustý, je tento:

Necháte rozehřát 40g másla a vmícháte do něj dvě polévkové lžíce mouky
Přidáte půl litru studeného mléka a pečlivě vmícháváte
Přidáte sůl, pepř a špetku muškátového oříšku
Necháte vařit pár minut

Bešamel můžete různě proměnit v jinou omáčku. Přidejte například lžíci protlaku, a vznikne rajská omáčka na těstoviny. Nebo přidejte 40g strouhaného sýra a máte sýrovou omáčku. Anebo, což je moje oblíbené, přidejte lžíci dijonské hořčice rozpuštěné v lžíci citrónové šťávy. Tahle omáčka je vynikající k rybě.

Tak nevím, zda tenhle článek je spíš teorie, nebo spíš praxe. Rozhodně vám ale snad bude k užitku!