Ovoce, zelenina a nakupování na trhu

Francouzské reklamy na lahůdky typu Nutella, chipsy, sušenky a další věci obsahující především cukr nebo sůl nesou už nějaký ten pátek povinně doporučení, jak zdravě žít. Jedno z opakovaných pravidel zní, že denně máte zkonzumovat alespoň pět zelenin nebo ovoce. Zní to divně: co to je pět zelenin? Jak říkal jeden chytrý pán v televizi, znamená to pět porcí.

Například čerstvě vymačkaný džus ze dvou pomerančů ráno, v poledne porci salátu a jednu porci zelených fazolek jako přílohu, ke svačině jablko a k večeři zase nějaký zeleninový salát...a máte to.

Pokud chcete zmíněné pravidlo dodržovat, nebo pokud prostě jenom máte ovoce a zeleninu rádi, začněte vyhlížet nejbližší trh v okolí. Samozřejmě, pro zeleninu můžete i do supermarketu, ale zaplatíte víc, nejspíš budete muset jít mnohem dál, mezi regály ztratíte spoustu času a v neposlední řadě jenom proto, abyste nakoupili nekvalitnější zboží...

...takže pěkně na rameno košík a pojďte na trh. Pěkně pozdravte pana trhovce a dávejte do košíku, co se vám zdá dobré. A nestyďte se zeptat: kde bylo tohle vypěstované? Jsou na džus lepší tyhle pomeranče, nebo tamty? Na co slouží tahle zelenina? Trhovci vám rádi poradí. Zvlášť teď, na jaře. "Můj" trhovec v "psychadelické" (viz foto) zelenině Chez Carlo mě včera u nákupu broskví počastoval větou "Hurá, konečně broskve, meruňky, všechno! Dost jsme se přes zimu natrpěli!" Jak vidíte, dostanete zeleninu a ovoce nejen kvalitnější, ale i s láskou prodávané.

Co všechno vám v košíku může skončit? Především se řiďte zásadou, že čím dál byla zelenina či ovoce vypěstované, tím bude horší: musela urazit spoustu kilometrů, takže byla často sklizena předčasně, a navíc je často ze země, kde se používá mnohem víc umělých hnojiv a dalších přípravků pro zvýšení produktivity než v Evropské unii. A to nemluvím o faktu, kolik kyslíku zkonzumoval při šestnácti hodinách letu například chilský česnek na pultech českých supermarketů.

Na trhu najdete nepřeberné množství zeleniny i ovoce. Mnoho z toho samozřejmě znáte, ale některé věci jsou u nás raritnější. Třeba čekankové puky, které jsou vynikající s ořechovým olejem jako salát. Je to navíc jedna z nejméně kalorických zelenin. Když už jsme u salátu, často objevíte podivné směsi lupenů, nebo tříděné lupeny, které vám na tváři nutně vykouzlí úsměv: "ti Francouzi sežerou fakt všechno!", řeknou si ti neznalí. Ti, co už ochutnali, se usmívají proto, že ví, že lupeny jsou obvykle božsky dobré a že ochutnat všechno je vlastně dobrá vlastnost. Lupeny jsou to všeho možného: mladý špenát, roketa, mache. Salát můžete udělat také ze syrového fenyklu.

Další "podivná" zelenina je například celerová nať (branche de celeri), výborná do omáček, "vodnice", která se francouzky jmenuje navet a je nedílnou součástí blanquette de veau, jednoho z nejoblíbenějších jídel Francouzů, chřest (asperge), listový špenát, artičoky, nejrůznější druhy lusků obsahující různé boby...většina z těhle věcí se nejí syrová, takže se k ní dostaneme někdy, až budeme mluvit o receptech. A ještě jeden tip: podívejte se, kolik mají Francouzi typů cibule! Vaši pozornost by si měla zasloužit především též v Čechách prodávaná šalotka (échalotte). Její chuť je jiná, než chuť klasické cibule, a oceníte ji jak v salátu, tak v různých jídlech, nebo dokonce s balzamovaným octem na ústřicích...

Co se týče ovoce, nabídka je přibližně stejná jako u nás. Jenom pozor při nákupu melounu. Náš klasický, vevnitř červený meloun se ve Francii jmenuje pasteque. "Melon" je na povrchu zelený, je malý a vevnitř je žlutý. Konzumuje se s mimo jiné také s "jambon sec", sušenou šunkou, na předkrm, což je božské. Další báječná úprava je meloun rozkrojit, vyndat jadérka a místo nich nalít portské: necháte uležet v ledničce a máte jednoduchý a výborný dezert. Ale meloun se musí umět vybrat, jinak bude všechna vaše námaha k ničemu. Při výběru se řiďte vůní. Prostě k melounu čichejte: zralý a sladký je silně aromatický. Pokud tedy necítíte nic, nebo skoro nic, nechte si zajít chuť.

Stánky se zeleninou také nabízejí nepřeberné množství aromatických bylinek. Bez nich by vaše jídlo nebylo to pravé. Ale o tom vám povím zase někdy jindy, protože bylinky nekupuju na trhu, ale pěstuju je na balkóně. Pro dnešek už toho bylo až dost!

Apéro

Jak to Francouzi dělají, že tolik jedí, ale přitom netloustnou?

Jedním z důvodů je podle mého názoru zvyk "apéro": sklenička a něco malého k zakousnutí před tím, než zasednete ke stolu. K jídlu pak už nezasedáte vyhládlí: jíte tak pomaleji a tím i méně.

Co je na apéro potřeba? Něco k pití, něco k jídlu a něco, o čem si povídat. S tím posledním vám nenapovím, ale pití a jídlo zvládnu. I s pár recepty.

Pití: alkoholické nebo nealkoholické, jak máte chuť. Abstientům doporučuju jakýkoli džus, neabstinentům pak všechno od malého piva až po koktejl typu mojito. Na jihu nedají dopustit na tradiční Pastis, anýzovku, která se míchá s vodou. Pro Čechy je to nezvyklá chuť připomínající řecké uzo. Nedoporučuju samozřejmě pít silný alkohol: na lačno byste do večeře asi místo u stolu lehko skončili pod stolem.

A jídlo? Nejjednodušší je samozřejmě nasypat do mističek pár keksů, chipsů a oříšků. Také samozřejmě můžete servírovat kousky opečeného kuřete nebo dokonce kousky syrové ryby, což je ale už opravdu sofistikované a vyžaduje to velkou přípravu. Já osobně nejvíc preferuju syrovou zeleninu. A to nejsem žádné vegetariánské tintítko, jak by vám řekl každý, kdo ví, jak mám ráda třeba tatarský biftek. Ve Francii ale není pojídání zeleniny pokládáno za slabošský zvyk hodný tak maximálně králíka. Dokonce i francouzští muži, kteří jsou sice stejně jako čeští z jiné planety než my, ji jedí, takže do toho.

Jakou zeleninu? Mrkev, ředkvičky, okurku, papriky, květák, dokonce i celerovou nať, prostě všechno, co chroupe a křoupe stejně jako chipsy nebo oříšky. Křoupání je totiž to, o co jde. Mrkev, okurku a papriky nakrájíte podélně na tyčinky, ředkvičky servírujete celé a květák...cože, květák? Jen to zkuste: syrový květák rozdělíte na malé růžičky...a celé to pěkně naaranžujete.

Hm, nic moc? No jasně, zapomněla jsem dodat, že potřebujete také omáčky, do kterých tu lahodnou čerstvou zeleninu budete namáčet. Jako omáčka vám může sloužit obyčejná majonéza nebo tatarka, ale doporučuju chutnější a lehčí tzatziky nebo guacamole (jedno je řecké, druhé mexické, no dooooobře, jsem říkala, že to je chvála francouzské kuchyně a teď překračuju trochu hranice...). Nebo můžete něco zkusit vyrobit sami. Moje nejoblíbenější je omáčka z fety a bazalky.

RECEPT Č.1: DIP Z FETY A BAZALKY

Vezmete 200g měkkého tvarohu, 100g přírodní fety (nebo balkánského sýra), svazek čerstvé bazalky a pokud máte chuť taky jeden stroužek česneku. Z česneku vyndáte klíček a vyhodíte ho. Všechno ostatní nasypete do mixéru a rozmixujete do hladka. Aaaaaach, to je dobrota!


A ještě jeden tip. Jelikož nepatřím mezi lidi, kteří by s láskou před večeří trávili dvě hodiny krájením zeleniny na nudličky, nota bene aniž by všechny nudličky skončily v jejich prádném žaludku, krájím zeleninu vždycky hned, jak ji přinesu trhu domů, dám jí do plastikových nádob a nechám ji v ledničce. Kupodivu ji tak můžete skladovat až pět dní, tedy kromě okurky.

Tak tohle je moje doporučená verze apéra. Jinak se můžete podívat na tohle video. I takhle to jde, potřebujete jenom láhev Pastisu a několik arašídů...

Vaření a stolování

Francouzi rádi jedí a někdy také vaří. Možná je to i tím, že restaurace jsou zde drahé, a tak se Francouzi v jednom kuse zvou na večeři domů. Pro hostitele je to pak příležitost se vytáhnout, jakou specialitu se kde přiučil. Jsem ráda hostitel i host. Vaření a stolování je ve Francii tak trochu věda, pokud na to jdete s měšťanskou zkostnatělostí. Pravidel bude asi nespočetně, a já jich znám jen, co by se za nehet vešlo. Vzhledem k tomu, že měšťáctví se nenosí, vybrala jsem si jen to, co se mi líbí. Věda to není, jenom radost.

Jediné, co potřebujete mít na paměti, je, že jídlo se skládá z několika chodů. Zapomeňte tedy na slovo "nafutrovat", položte si ubrousek pěkně do klína, abyste si mohli otírat pusu, než ji přiložíte ke skleničce s vínem, a nezapomeňte: hlavně pomalu! Nejíte přece, abyste žil, ale žijete, abyste jedl. Takže vychutnávat!

Takže, nač se tedy máte připravit, když vás Francouz pozve k sobě domů na večeři? Ještě než položíte zmíněný ubrousek na klín, očekávejte "apero", tj. skleničku a něco malého k zakousnutí na zahnání toho největšího hladu. Pozor na konzumaci: jak alkoholu (máte přeci prázdný žaludek), tak jídla (čeká vás ho ještě hora). Apero je také dobrou příležitostí počkat, až dorazí všichni pozvaní. Počítejte rovněž s tím, že v závislosti na hostiteli, či v závislosti na závislosti hostitele, se apero může protáhnout až do jedné hodiny v noci.

Pokud ale hostitel vařil, nejspíš po první skleničce zasednete ke druhé, ale tentokráte ke stolu. Druhý chod je předkrm. To může být třeba salát, slaný koláč, ale třeba i kousek paštiky, nebo klasická fois gras. Aaaaach...ale pozor, jste teprve ve startovací rovince!

Hlavní jídlo. Nedumejte moc nad tím, co z toho, co máte na talíři, je vlastně příloha: Francouzi jsou originální i s tím, co podávají s masem či rybou. "Divný okurky", jak říká moje maminka, budou nejspíš cukety, dušená mrkev jsou "carottes de Vichy" a hříbky ve smetaně zase strávíte pouze pokud budete stejně jako ostatní přikusovat k jídlu chleba.

Máte už plné břicho, či už toho dokonce máte plné zuby? Nedá se nic dělat: vzmužte se a podívejte se na tác se sýry. Že by se ještě nejaké to místečko nenašlo? Jen do toho, aspoň kousíček chleba a aspoň jeden či dva sýry ochutnáte, ne?

A je to, jste už skoro v cíli, dělí vás od něj pouze dezert. Už chápete, proč většina francouzských dezertů nepřipomíná naše krémové dorty? Tak honem, ať už je dezert zmrzlina, ovoce, mousse au chocolat, nějaký koláč či něco sofistikovaního: s chutí do toho, půl je hotovo.

Tajně si povolte pod stolem knoflík u kalhot a hoďte ručník do ringu. Pardon, ubrousek na stůl. Dojeli jste do cíle. Dáte si kávu, nebo bylinkový čaj? Na ty jsou Francouzi experti. Myslím, že chápete proč!

Dnes vám tedy nebudu slibovat, o čem budu psát příště. Myslím, že toho máte až po krk, že se vám v tom dokonce, jak Francouzi zcela nešarmantně říkají, koupou stoličky. Tak dobré zažívání a na slyšenou!

Vína

Francouzské víno je možná ještě známější než francouzské sýry. Ať už je to jakkoli, jedno se neobejde bez druhého. Zatímco v Čechách jsme zvyklí pít k jídlu pivo a na skleničku vína skočit do vinárny nebo si ji nalít s kamarádkou, aby se nám pěkně povídalo, ve Francii je to přesně naopak. Francouzi mají za to, že dobré jídlo bez toho správného vína nikdy nebude vynikající a pít dobré víno, aniž byste u toho jedli, je přímo zločin.

Než se dostaneme k tomu, co k čemu pít, řekněme si, co vlastně vůbec můžete pít. Samozřejmě: bílé, červené, nebo růžové. Ať už vybíráte jakkékoli, vyhněte se Vin de table, stolním vínům. Jedná se o nejlevnější typ vín, a když už si chcete dopřát francouzské víno, stojí za to přidat pár korun navíc. Od tří eur za lahev dostanete slušné víno, kolem pěti bude dobré a kolem deseti výborné. To je velice hrubé rozdělení, kterým se řídí amatéři jako já. I tak se vám může stát, že láhev za deset euro nebude dobrá: ceny vám pomůžou se orientovat, ale spolehnout se na ně nemůžete.

Dalším vodítkem kvality vína je známka na víčku lahve: je buď modrá nebo zelená. Mají ji všechna francouzská vína prodávaná ve Francii. Vína na export, tedy i ta, která si můžete koupit v Česku, ji nemají. Zelená známka znamená, že víno bylo stočené přímo u produktora, což samozřejmě vypovídá o kvalitě. Modrou známku mají vína stočená bůh ví kde.

Při výběru dobrého vína vám pomůže také etiketa na zadní straně lahve. Je na ní obvykle servírovací teplota. Zhruba platí, že čím studenější máte červené víno servírovat, tím bude horší. Nejvyšší servírovací teplota je 18 stupňů.

Další důležitou věcí na etiketě je Appelation d origine. Stejně jako u sýrů zaručuje, že víno pochází z té správné oblasti, že z určité vinice byl vytvořen jenom ten správný počet lahví a že je víno vyrobené tradičními postupy.

A nezapomeňte se podívat také na ročník vína: pokud je na lahvi vytištěn, jedná se o millesime, tj. víno, které bylo stočeno v určitém roce. Pokud ročník chybí, jedná se o směs několika vín z různých let. Nepít!

Tak, máte vybráno? A kterou oblast?

Oblastí ve Francii je mnoho. Červená vína jsou nejznámější z Bordeaux, Burgudska, Beaujolais, Cote de Rhone, a Languedocu.

Bordeaux je trochu ošidné na výběr, stejně jako Burgundské. Můžete se řídit cenou, ale můžete se tak taky nechat pěkně napálit. My máme Bordeaux moc rádi, hlavně St.Emilion. Pokud tedy nevíte, které víno je dobré, doporučuju sáhnout především po Cote de Rhone. U toho se obvykle nespletete a zřídka kdy narazíte na špatné, pokud jste nekoupili láhev pod tři eura.

V Čechách notoricky známé Beaujolais je také trochu past. Pije se obvykle mladé, takže pokud uvidíte v supermarketu dvouleté či tříleté Beaujolais ve výprodeji, vězte, že chytří manažeři dobře vědí, proč ho vyprodávají, a zdaleka se tomuto vínu vyhněte.

Co se týče Languedocu, jedná se o největšího produktora stolních vín ve Francii: kvantita převládá nad kvalitou.

Bílá vína se vyrábějí především v Alsasku. V podstatě se nemůžete při výběru moc splést, pokud nehledáte ve stolních vínech. Ale pozor! Kromě suchých (sec) vín, na která je český jazýček zvyklý, narazíte také na sladká vína (moelleux), která vás můžou nepříjemně překvapit svojí nezvyklou chutí. Pokud je ale pijete k tomu správnému pokrmu, jsou vynikající.

Bílé se pěstuje také v Alpách: jmenuje se Abime, "odřené víno". Není to podle počtu udřených horalů, kteří se na alpských svazích snaží před nepřízní přírody uchránit keříčky révy, ale podle hory, která se sesunula, a na jejímž místě vinice stojí. Geologický podklad je sesunem tak speciální, že dává vínu jeho jedinečnou chuť.

Růžová vína jsou obvykle jihu Francie, Provence nebo Languedocu, a tam, kde se tvoří, se obvykle i pijí. Růžové víno je vedle červeného a bílého tak trochu trpaslík. Ale obyvatelé teplého jihu na něj nedají dopustit.

Ze šumivých vín je nejznámější samozřejmě Champagne, šampaňské. Champagne, vynalezené ve vesnici Epernay, pochází z oblasti Champagne a vždy pouze odtud. Nejlevnější stojí cca 11euro za lahev. Drahé? Taky si myslím. Pokud nemáte chuť utratit tolik peněz, sáhněte po levnějším Claretu. Pochází z Die, což je oblast kousek od Grenoblu.

Už se vám z toho všeho točí hlava? Tak pojďte něco pojíst. Ale jedině to správné jídlo!

Obecně platí, že k pokrmu z určitého regionu patří víno z toho stejného regionu. Savojská jídla tak vyžadují bílé víno, i když je v nich asi 250% sýra, hovězí po burgundsku (boeuf bourguignon) zase Burgunské a ne Bordeaux. K fondue tedy zvolte zásadně Abimes. K tartiflette můžete i červené. Bílá vína se dále pijí k rybě a mořským plodům. Doporučuju suchá. Pokud máte chuť na francouzská vyhlášená fois gras, sáhněte po sladkém bílém. A k masům, sýrům, omáčkám atd. patří červené. A na dezert: no přece šampaňské! Kombinace sladkého jídla a bublinek vás asi překvapí, ale je to tradice a je to vynikající!

Jak vidíte, nejsem zrovna expert co k čemu. Mám na to tedy jednoduchý recept: pokud se nechcete splést, zajděte k vinaři. Po celé Francii narazíte na obchody Nicolas, kde mají vína různých cen a z různých oblastí. Řekněte vinaři, co zamýšlíte jíst, a za kolik byste rádi pili. Výsledek je zaručený.

Co zamýšlíte jíst? To jako vařit? O tom si povíme zase někdy jindy...

Sýry

Sýry. To je asi to první, co se vybaví českému návštěvníkovi Francie.

Já osobně je mám moc ráda, všechny: ovčí, kozí i kravské. Mám velké štěstí, že hned naproti domu, kde bydlím, je sýrař. Sýry v supermarketu nejsou nutně špatné, kupujeme je tam také, ale je třeba se trochu víc vyznat, což není vždycky můj případ. Kozí sýry jsou v supermarketu navíc mnohdy dražší. To není pravidlo pro celou Francii, ale my bydlíme blízko Drome, kde je spousta malých produktorů, kteří často pak dodávají sýraři svoje výrobky přímo. Supermarkety mají obvykle produkty velkododavatelů.

Výhoda sýraře je v tom, že vám poradí, jaký sýr vybrat, podle toho, kdy si na něm budete chtít pochutnat. Sýr totiž samozřejmě zraje a mění tak chuť.

Ať už jdete do supermarketu nebo k sýraři, jakými radami je tedy dobré se řídit?

Zaprvé: skutečný, normám EU odporující a ten nejlepší sýr je z nepasterizovaného mléka (lait cru). Pokud si na něj netroufnete z obav ze zažívacích problémů, nebo pokud jste těhotná (ano, těhotné ženy samozřejmě nepasterizovaný sýr nesmějí, stejně jako plísňové sýry), kupte tedy sýr z lait pasteurisé: chuť bude méně výrazná, ale i tak si pochutnáte.

Zadruhé: Ve Francii existuje určitá garance kvality, která se jmenuje Appelation d origine controlee. Pokud najdete tato slova na výrobku, který jste zvolili, máte zaručeno, že nekupujete pseudo-camambert vyrobený v okolí Paříže, ale skutečný Camambert vyrobený podle té správné receptury v Normandii.

Zatřetí: V supermarketu je obvykle lednice s balenými sýry, a potom sýry krájené přímo na místě. Sáhněte po nich. Jednoznačně.

Začtrvté: Většina sýrů je přirozeně obalena plísní, která je chrání a dodává jim chuť. Ne každá plíseň se ale jí. Která je poživatelná poznáte podle rychlosti, se kterou ráno poběžíte na záchod poté, co jste snědli sýr i s kůrčičkou. Bílá plíseň se obvykle neodkrajuje, stejně jako plíseň na kozích a ovčích sýrech. Plíseň na tvrdých sýrech doporučuji jíst pouze jestliže máte při cestování sklony k obstipaci.

Zapáté: Informujte se, jaké sýry pocházejí z regionu, kde se nacházíte. Často je najdete na trhu, nepříliš drahé a vždycky nejlepší. Navzdory zákonům ekonomiky se většina té nejlepší produkce sní právě tam, kde si to navařili.

Zašesté: Raději se ani nedívejte, kolik má to, co vám skončilo v košíku, procent tuku. kazilo by vám to chuť

Zaposlední: Až to všechno pěkně nakoupíte, nezapomeňte sýry vyndat z lednice cca půl hodiny před konzumací.

Když už jsem se rozepsala o tom, jak nakupovat a kde, ještě dodám co. Co vám chutná, jinou radu nemám, sýrů je moc. A můžu vám říct, co chutná mně.

Ze sýrů s modrou plísní typu niva je asi nejznámější Roquefort, který je z ovčího mléka. Já mám ráda též Fourme d Ambert, který pochází rovněž z Auvergne, ale je z kravského mléka.


Co se týče sýrů s bílou plísní, nejznámější je Camambert, který se vyrábí v Normandii. Kromě toho je u nás známé také Brie. V supermarketu narazíte též na Coulomiers. Oba dva jsou méně výrazné než jejich smradlavý bráška Camambert.

Tvrdé sýry jsou často od nás z Alp, ale nejen odtud. Mám ráda Tomme de Savoie, ale hlavně ten, který nakupuju u sýraře. Ten má několik druhů od různých produktorů a chutě variují. Nad supermarketovým bývám zklamaná. Totéž platí o St.Nectaire, který pochází z Auvergne. V ní má obvykle šedou, velmi nevábnou, plíseň, kterou v žádném případě nejezte.

Co se týče měkčích sýrů, v Alpách je nezbytné ochutnat Reblochon, který je nedílnou součástí tartiflette. Pokud máte peněz nazbyt, berte ten se zeleným kolečkem pod ocrannou plísní: jedná se o farmářský produkt. Ostatní reblochony mají známku červenou. Další sýr téhle kategorie, který mám opravdu ráda, je Morbier. To je ten, co má uprostřed černou linku.

U kozích sýrů doporučuju skutečně sýraře. Špalky sýra, které jsou zabalené a prodávané v supermarketu jsou dobré na vaření, ale jejich chuť příliš nevariuje.

Ovčí sýry jsou ze všech tří typů asi nejméně výrazné. Moc se v nich nevyznám, ale chutná mi Lou Perac.

Jak tak píšu, dostávám z toho hlad, a tak se půjdu podívat, co mám dobrého v ledničce. K sýru patří také dobrý chleba a správné víno. A sýr je též nedílnou součástí teplé kuchyně. Ale o tom vám povím v několika dalších příspěvcích.

Jak to vlastně všechno začalo

Ve Francii jsem byla několikrát: v roce 1999 na měsíc, v roce 2002 na půl roku a v roce 2004 na neurčito, které trvá dodnes. Coby často jeden z mála lidských kontaktů, který má moje okolí s touto zemí, se tak stávám vděčným posluchačem i konzultantem toho, jak to ve Francii chodí. Jelikož je to země, která je velmi oblíbená jako turistická destinace, téma je to poměrně časté.

"Hm, ono se pořád říká, francouzská kuchyně, ale já jsem tam byl a jako nic moc." Dotyčný si dal jídlo v nějaké pařížské restauraci v turistické zóně. Francouzské kuchyně přitom ochutnal asi tolik, jako Američan, který si v hospodě těsně pod Karlštějnem objednal "typical czech meal".

"Ty sýry jsou báječný!". Sýr ze supermarketu pojídaný s bagetou zakoupenou tamtéž jako snídaně, oběd nebo večeře, nebo všechno najednou.

"A co je vlastně typické francouzské jídlo?" Víte, že Ludvík XIV. nebo který jezdil po Francii jenom proto, aby ochutnal, co kde mají dobrého? Protože v každém koutě této země je to něco jiného. Typických jídel je tak pěkná kopa. A není radno se shánět jenom po typických jídlech. Například, pokud máte kuráž dát s v Paříži fondue, vězte, že děláte něco, do by obyvatel Savojska nikdy neudělal. Ostatně, celá Francie ví, že pokud nemáte kapsy plné peněz, jet do Paříže za gastronomickými zázraky je prostě blbost, asi jako jet do Prahy shánět dobré víno.

Jsem laik a v celé te džungli se zdaleka ještě nevyznám. Něco jsem se ale stihla přiučit, a tak se s vámi o to ráda podělím. Budu ráda za vaše komentáře.